Důležitý harmonogram Verči blogování aneb kdy bude kde!

  • Potterworld.blog.cz - středa, sb oběhnu v pondělí, ve středu a v pátek
  • Em-watson-world.blog.cz- pondělí, sb oběhnu v pondělí ve středu a v pátek
  • Magical-world-of-twilight.blog.cz- čtvrtek, sb oběhnu v úterý ve čtvrtek a v pátek
  • Reed-nikki.blog.cz-- úterý, sb oběhnu v úterý, ve čtvrtek a v pátek
  • Cool-vercik.blog.cz-- pátek, sb v pondělí, ve středu a v pátek
  • Doplňování novinek - sobota a neděle, sb oběhnu pohle toho, kam doplnim novinky
***
1.Do you want to make friends?/Chcete se spřátelit?
klick...here!
2.Friendly blogs and Webs/Spřátelené blogy a weby
-klick...here!

***
Třetí kapitolu nových povídek od Verči najdete → ZDE


3. kapitola - Rande

18. září 2009 v 18:51 | ♥♥Veronika♥♥ |  Bez názvu (vyberte ho sami)
Jak jste si Určitě všimli, tak tato povíkda stále nemá název. V článku máte anketu, kde prosím, hlasujte pro jeden z nabízených názvů.

Anketa je velmi těsná, takže jí stále nemůžu ukončit.

***

"Jsme na místě šípková Růženko."

"Stůl pro dva, prosím"

"Co si dáš?"

"Chtěla bys tančit?"

***


Z pohledu Belly


Cože? Já snad špatně slyšela! On mě zve na pouť? Na pouť či na rande? Copak nechápe, že nemám náladu na oboje? Navíc pro mě je jen kamarád... "Bello, byl to blbý nápad, promiň. Jen jsem si říkal, že bys přišla na jiný myšlenky. Není v tom nic jiného, věř mi", řekl zklesle.

V tu chvíli jsem se zastyděla za své myšlenkové pochody. Co mě to napadlo? "Né, Jaku, byl to dobrý nápad. Od svých narozenim jsem nikde nebyla. Mám je v září a je únor. Moc ráda si zas někam vyjdu", usmála jsem se ohromená náhlým zjištěním, jak moc dlouho jsem byla zahalená ve své husté a neprostupné mlze. Kolik mi toho vlastně uteklo a jak jsem to vůbec mohla Charliemu udělat? Vždyť si o mě musel dělat starosti. Jsem takový sobec!

"Tak to jsem rád, bál jsem se, že nebudeš souhlasit. Budu řídit!", usmál se a bral mi klíčky od nádlaďáčku z kapsy u bundy. "To není nutné", protestovala jsem a chtěla si je vzít zpátky, ovšem na Jacobovu zviženou ruku jsem nedosáhla a tak jsem své dobývání s povzdechem vzdala. Jacob se začal smát a utíkat k náklaďáčku. Než jsem se nadála, už žhnul motor a tak jsem se dala do pohybu a následovala nedočkavý řev náhlaďáčku tlumící Jacobův štěkavý vítězný smích.

"Mno to je dost! Už jsem si začínal myslet, žes u mé garáže zapustila kořeny", chechtal se dál, když jsem nasedala na místo spolujezdce. Tato jeho poznámka mě totálně odzbrojila a začala jsem se smát taky. Když jsme se oba uklidnili, vydali jsme se na cestu. V autě vládla, mě již neznámá, optimističká nálada. Bylo vzláštní, jak jí uměl Jacob navodit. Celou cestu si pohvizdoval nějakou neznámou melodii, což mě uklidňovalo.

Stáli jsme na parkovišti a já si teprve začala uvědomovat, že jsme na místě a že Jackob zírá mým směrem. Když jsem se na něj podívala, odtrhl ode mě oči a vystoupil. Obešel auto, aby mi otevřel dveře a řekl: "Jsme na místě šípková Růženko." "Cože, já usnula?", ptala jsem se nechápavě a snažila jsem si vzpomenout na celý průběh cesty. Jediný, co jsem si však vybavovala bylo Jacobovo hvízdání a následný jeho zírající pohled.

"Ou, restaurace...Oběd..." Sakra tak tohle nerozdýchám! "Stalo se něco? Myslel jsem, že si zajdem na ten oběd a až pak půjdem na pouť nebo jsem to měl udělat obráceně? Ještě nemáš hlad?", ptal se mě Jakob, vyvedený z míry mým náhle posmutnělým obličejem. "Ou né, to je v pořádu, jen...V téhle restauraci jsem byla s ním," vzpomínala jsem na to, jak mě můj anděl zachránil před těmi muži a následně mě právě sem pozval na večeři...Co můj anděl? Ne! Přestaň na něj takhle myslet! Prostě 'on'.

"Tak půjdem někam jinam", řekl a už znovu nasedal na místo řidiče. "Ne!", vykřila jsem. Jacob zamrzl v půlce pohybu a věnoval mi překvapený pohled. "Musim si zvykat, víš a navíc je to přece jen restaurace", usmála jsem se naoko sebejistě, opět mi nevěřil, ale vystoupil s pouhým: "Jak myslíš..." a šel dovnitř se mnou v patách.

"Stůl pro dva, prosím", řekl Jacob barmanovi, nebo-li majiteli této restaurace, jak jsem se při své první návštěvě dozvěděla. "Ou, rande?", zeptal se Jacoba majitel a sjel mě zaujatým pohledem od hlavy, až k patě. "Ano, jistě", odpověděl mu Jacob s úsměvem. Co?! Nestačila jsem se divit.

"Tamhle, ten hned za vámi je volný. Moment", řekl nám a otočil se k servírce, která právě přišla s další objednávkou. K mému údivu, to byla ta, co mi tu před rokem balila anděla! "Elizabet, prosím, dej tady na ten stůl čerstvý květiny a zapal svíčku, ať tito dva mají romantickou atmosféru. Třeba se jim pak bude lépe konverzovat, řekl barman a mrkl na mě s pozbudivým úsměvem. Zajímalo by mě, jak se tvářim!

Jacob poděkoval, vzal mě za ruku a odtáhnul mě ke stolu. Podržel mi židli, pak si sám sednul naproti mně. Těsně po tom nám Elizabet přinesla překrásnou kytici červených a bílých růží, zapálila červenou svíčku uprostřed stolu, vedle které postavila drobet stranou květiny, abychom na sebe viděli a poté se na chvíli vzdálila. Za minutku však byla zpátky s jídelními lístky.

"Děkuji", poděkovali jsme jednohlasně a málem se neubránili následnému výbuchu smíchu. "Není za co", usmála se a nechala nás o samotě. Výbuch smíchu nastal téměř okamžitě! Už dneska po několikátý! Za to budu později draze platit! Při tomto zjištění mě smích rychle přešel. Jakob vypadal jako by mi četl myšlenky, poněvadž se taky přestal smát a nasadil omluvný výraz.

"Omlouvám se. Neměl jsem mu říkat, že máme rande. Jen mi vadilo, jak na tebe zíral, nechtěl jsem, aby vůči tobě měl nějaký sladký kecy." Och ten je tak vnímavý! "To nic. Jsem vlastně ráda, žes to řek, páč ty pohledy ze strany barmana mi byly dost proti srsti. Zachránil jsi mě! Nebýt tebe, tak tu nemáme tak nádherné řůže, takže už žádné výčitky ba omluvy, jasné?", naše ruce se spojily okolo svíčky. Museli jsme opravdu vypadat zamilovaně, ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Po tom všem, co pro mě Jacob udělal mu tohle nemůžu odebírat.

"Co si dáš?", mrkl na mě. "Ehm", pustila jsem jeho velkou ruku a otevřela jídelní lístek."Italské= špagety", bylo první jídlo, které mi padlo do oka. Nebyla jsem vybíravá, ale nerada jsem se rozhodovala. Navíc italské jídla jsou má oblíbená. "A ty?" Aniž by otevřel lístek, vyhrkl: "To samé co ty!"

Elizabet nás snad pozorovala, poněvač přiběhla hned. Ani jsem nestihla plně zaklapnout lístek. "Vybráno?" Úsměv jí opět zářil na rtech. Jak jí mohl Edward ignorovat?

"Ano, dali bychom si dvakrát italské špagety a...Chceš čaj Bells?", oprátil se Jacob náhle na mě a já si uvědomila, že jsme zapoměli na pití. "Ano, děkuji", odpověděla jsem místo Jakovi přímo servírce. "Tak čaj také dvakrát, děkujeme", shrnul to a oplatil Elizabet úsměv, plný jeho bílých zubů, které byly v dokonalém kontrastu s jeho hnědou pokožkou, kterou mají všichni v rezervaci. Patří k jejich už i tak výraznému vzhledu.

Opět jsme získali ztracené 'soukromí'. Prohlížela jsem si své okolí a najednou mi padl do oka malinkatý parket, který jsem při mé první návštěvě neviděla. Asi za to mohl můj anděl, měla jsem tenkrát oči jen pro něj.

"Chtěla bys tančit?", následoval Jack můj pohled. Cože!? Já se snad přeslechla, vždyť on sám netančí! "Víš, že netančím a pokud vím, ty také ne", upozornila jsem ho šokovaně. "Pojď , nenech se přemlouvat, vždyť kromě toho starého páru támhle v koutě", kývl hlavou tím směrem, "tu skoro nikdo není."

Měl pravdu, až na to, že vynechal docela podstatné obecenstvo - presonál a našim směrem zírajícího majitele! Náhle se Jacob zvedl a odešel směrem k baru. Zanedlouho byl zpět a přistoupil ke mně se slovy: "Smím prosit?"

"Jacobe, neblázni přece!" Snažila jsem se mu jeho plány rozmluvit, ale nebylo to nic platné, pořád přede mnou stál a čekal. Nehnul se ani o píď. "Nerozmyslíš si to", to nebyla otázka, ale pochopení a tak jsem se s povzdechem zvedla a nechala se odvéct na parket.

Hned, jak jsme vkročili, tak začal hrát valčík. Tak proto byl u baru, poprosit o hudbu! Zaujali jsme taneční postavení a začali tančit. Valčík byl jediný tanec, který mi jakž takž šel a všimla jsem si, že Jacobův taky. Párkrát mě chytil, když jsem zakopla o své vlastní nohy, jak je u mě zvykem. Vzájemně jsme si šlápli na nohy tak nesčetněkrát, že už jsme se ani jeden druhému neomlouvali. Přes to všechno jsem si to náramně užila, což mě samotnou děsilo. Co se to se mnou děje?! Že bych našla zalíbení v tanci? Ne, to se nemůže stát.

Když jsme konečně restauraci opustili, značně se zatahlo a z oblohy na nás koukaly mračící se mraky. "V takovém počasí přece nemůžeme na pouť", upozornila jsem Jacoba, zírajíc na nebe, které se stále víc a víc zatahovalo.

"Bells, neboj, užijeme si to! Bude dobrodružství a navíc tady ve Forks je takové počasí běžné. Ještě sis snad nezvykla?", usmál se na mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se má tato povídka jmenovat?

Konec či začátek?
Jsi můj život

Komentáře

1 Luciášek " Your Aff " Luciášek " Your Aff " | Web | 18. září 2009 v 19:41 | Reagovat

Ú-Ž-A-S-N-Ý-Ý-Ý!!!! :-D

2 MimQa - bývalé SB MimQa - bývalé SB | E-mail | Web | 18. září 2009 v 21:32 | Reagovat

kráááásne <3 chválim :)

3 ♥♥Veronika♥♥ - majitelka blogu ♥♥Veronika♥♥ - majitelka blogu | Web | 18. září 2009 v 22:33 | Reagovat

omlouvám se za těch pár chybuček a opakujících se slovíček, co mi unikly - chybičky jsou opravené a slovíčka poupravená:-)

4 Claire SB Claire SB | Web | 19. září 2009 v 10:47 | Reagovat

bezvadné  ;-)

5 *Masíí xD* *Masíí xD* | Web | 19. září 2009 v 19:14 | Reagovat

ahojky..prosim hlasnes mi...??..dekuju..xD sem tam jako masíí..xD http://anime-sasusaku.blog.cz/0909/tretie-kolo-finale#pridat-komentar
rada hlasek oplatim..xD a jetse tu ..xD kuju moc..http://love-sakura-anime.blog.cz/0909/5-kolo-souteze-sonb#komentare pppaaa

6 Kikina→Aff Kikina→Aff | Web | 20. září 2009 v 11:51 | Reagovat

já jsem hlasovala pro název Konec či začátek? xD

7 Belass Belass | Web | 21. září 2009 v 15:03 | Reagovat

ahoj ještě ses asi nezapsala do třídění tak se zapiš..pokud už jo...tak je to jedno:D:D

8 MimQa - bývalé SB MimQa - bývalé SB | E-mail | Web | 22. září 2009 v 21:46 | Reagovat

keď bude viac času prečítam .. už sa teším xD ... ale teraz neviem kde mi hlava stojí ... a inak my už nie sme SB písala som ti koment ... ale poviedku budem samo čítať aj naďalej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama